Vítejte na stránkách o vozech Škoda řady 742

Škoda 742 je řada osobních automobilů, vyráběná automobilkou AZNP Mladá Boleslav v druhé polovině 70. let a v 80. letech 20. století. Obchodní označení vozů je Škoda 105, Škoda 120, Škoda 125, Škoda 130, Škoda 135, Škoda 136 – liší se především motorem a úrovní výbavy. Předchůdcem této řady byly vozy Škoda 100 a 110, následovníkem byla Škoda Favorit a odvozeným typem kupé Škoda Garde, po modernizaci přejmenované na Škoda Rapid. Za necelých 14 let sériové výroby vznikly více než dva miliony těchto čtyřdveřových sedanů. Ještě v roce 2002, tedy dvanáct let po ukončení výroby, byly podle statistik registrovaných vozů nejpočetněji zastoupeným typem osobního automobilu na českých silnicích.

Zrod modelu

Práce na nástupci morálně, technicky i bezpečnostně zastarávající Škody 100/110 započaly už během roku 1971. Zcela nová karoserie je hranatější, dynamičtější a disponuje větším celkovým zasklením, což znamená do jisté míry nadčasový design a přitom dělá z poměrně malého vozu dojem většího. Linie i prostorové řešení vychází z projektu Škoda 727 z roku 1972 a vyhovuje požadavkům EHK ohledně pasivní i aktivní bezpečnosti (deformační zóny, bezpečnostní zámky, bezpečnostní hřídel volantu, palivová nádrž v zadní části vozu apod.). Podvozkové skupiny (motor, převodovka, nápravy) byly po úpravách převzaty z předchozích modelů. Pro výrobce bylo příjemné snížení počtu výlisků i svarů oproti předcházejícímu modelu, což přineslo zrychlení výroby. Podstatným krokem ke zvýšení životnosti automobilu bylo zavedení elektroforetického lakování karosérie, které se s menšími úpravami na technologii používalo i pro pozdější typy Škoda Favorit a Škoda Felicia. Nová škodovka byla motoristické veřejnosti představena na brněnském strojírenském veletrhu v roce 1976. Po sedmi letech, tj. v roce 1983, přišel opožděný facelift a na přelomu let 1989 a 1990 byla výroba ukončena.

Milníky

1976: v srpnu byla vyrobena první série typu Škoda 105/120. Do konce roku vzniklo několik stovek vozů Škoda 120 a zanedbatelný počet vozů Škoda 105. V úvodní nabídce byly tyto modely: základní Škoda 105 S, její vybavenější příbuzná Škoda 105 L a střední model Škoda 120 L.

1984: po celozávodní dovolené startuje výroba provedení "M", což značí širší rozchod kol a nový vzhled přední masky a zadních světlometů.

1985: na všechny typy se montuje již jen hřebenové řízení. Oválné světlomety se montují již jen na motorizaci 105, všechny ostatní verze mají světlomety tvarové. Verze LS, GL a GLS dostávají velkoplošné pětipaprskové kryty kol.

1986: skončila výroba verzí Standard, tj. nejchudšího modelu Škoda 105 S. Naopak na druhé straně žebříčku se objevil toho času nejluxusnější model Škoda 130 GL. V souladu s vyhláškou FMD 41/84 Sb. se montují bezpečnostní pásy i na zadní sedadla. Interiérové čalounění v souladu s požadavky předpisu EHK č.34 obsahuje zpomalovače hoření. Řadicí táhlo nahrazeno spolehlivějším provedením, nové je i palivové čerpadlo. Kvalitní elektroforetické lakování rozšířeno i na podvozkové díly (ty se do té doby lakovaly syntetickou barvou a vypalovaly). Lesklé střešní okapové lišty nahrazeny černými. Zpětné zrcátko se standardně montuje i na pravé straně vozu.

1987: končí výroba "silných stodvacítek" - motorizace 120 ve verzích LS, GLS a LX, naopak přibyly výkonné modely 135 a 136 s motory převzatými z připravovaného Favoritu (hliníková osmikanálová hlava válců, bimetalické písty, jiná ložiska klikové hřídele atd. Tyto vozy ve skutečnosti nepatří do typové řady 742, ale 746 – číselné rozlišení se však týká jen úprav na motoru, ačkoliv „eMková“ modernizace byla mnohem výraznější skok a tudíž přeznačení typové řady v onom roce by mělo větší logiku) - týž důvod vedl k další rekonstrukci a zesílení bloku motoru i pro ostatní motorizace. Do všech modelů se podle požadavků EHK standardně montují opěrky hlavy předních sedadel a přibyl i nový, oválný typ přístrojového štítu s otáčkoměrem a kontrolkami pásů, sytiče a ruční brzdy (zapojeno ale jen v provedeních na export). Poslední provedení masky.

1988: skončila výroba motorizací 105 i 130, na oplátku přibyl celý "nový" typ Škoda 125 L. V téže době se objevily vozy Škoda 135/136 v exportních verzích výbavy Si, Li a GLi - měly namísto karburátoru vstřikování Bendix, na československé silnice se však dostaly jen výjimečně, byly totiž náročné na kvalitu paliva a oleje. Všechny modely obdržely novou jednodílnou masku chladiče, silnější akumulátor, alternátor 55 A s elektronickou regulací napětí a výkonnější startér (0,8 kW / 1500 ot/min).

1989: skončila výroba posledních "opravdových stodvacítek" - motorizace 120 (tj. modely Škoda 120 GL i Škoda 120 L). Na programu zůstávají jen Škoda 125 L, Škoda 135 L/GL a Škoda 136 L/GL.

1990: v lednu sjela z mladoboleslavské linky poslední vozidla Škoda s motorem vzadu. O něco později se totéž stalo ve Vrchlabí a v srpnu 1990 skončila v Kvasinách i výroba příbuzného kupé Rapid.